Bible

1 A Élijjáhú, Tišbí, z osadníků Gileádu, k Acheávovi řekl: Jako že je živ Hospodin, Isráélův Bůh, před jehož tváří stojím, - bude-li těchto let nastávat rosa a neb déšť, leč podle mého slova! 2 I do stalo se k němu slovo Hospodinovo výrokem: 3 Jdi odtud a udělej si otočku k východu a skryj se u potoka Keríthu, jenž je před Jordánem, 4 i stane se, že budeš pít z toho potoka, a živit tě tam jsem rozkázal krkavcům. 5 Odešel tedy a učinil podle slova Hospodinova, a no, odešel a usídlil se u potoka Keríthu, jenž je před Jordánem, 6 a krkavci mu donášeli chléb a maso za jitra a chléb a maso za večera, a pil z potoka. 7 A po uplynutí kolikasi dní se stalo, že potok vyschl, neboť v zemi nebylo pršky; 8 a do stalo se k němu slovo Hospodinovo výrokem: 9 Vstaň, jdi do Carfáthu, jenž patří k Cídónu, a usídli se tam; hle, rozkázal jsem tam jedné vdově živit tě. 10 Vstal tedy a odebral se do Carfáthu a přišel ke vchodu do města, a hle, jakási vdova tam sbírala dříví; i zavolal na ni a řekl: Přines mi, prosím, v nádobě trochu vody, a ť se mohu napít. 11 Odešla tedy přinést, i zavolal na ni a řekl: Přines mi, prosím, ve své ruce kousek chleba. 12 I řekla: Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, - mám-li jaký bochánek, leda hrubé mouky v soudku, co se vejde do dlaně, a trochu oleje v džbánku, a hle, já, - sbírám dvě dřeva a chci vejít a připravit to sobě a svému synu, a sníme to a umřeme. 13 A Élijjá k ní řekl: Nemusíš se bát; vejdi, učiň podle svého slova, jen z toho nejprve udělej malou chlebovou placku mně, tu mi vyneseš a potom můžeš udělat sobě a svému synu, 14 neboť takto řekl Hospodin, Isráélův Bůh: Soudek hrubé mouky nebude moci být spotřebován, aniž bude džbánek oleje moci být vyprázdněn až do dne Hospodinova dání pršky na povrch půdy. 15 Odešla tedy a učinila podle slova Élijjáhúova, i jedla ona i on i její dům po mnoho dní; 16 soudek hrubé mouky nebyl spotřebován, aniž byl džbánek oleje vyprázdněn podle slova Hospodinova, jež vyslovil skrze Élijjáhúa. 17 A po těchto věcech se stalo, že syn té ženy, paní toho domu, onemocněl, a jeho nemoc byla velmi tíživá, až v něm nezůstávalo dechu. 18 I řekla k Élijjáhúovi: Co mám s tebou co činit, Boží muži? Přišel jsi ke mně připomenout mou nepravost a usmrtit mého syna? 19 A řekl: Po dej mi svého syna. A vzal ho z její náruče a vynesl ho do horního pokoje, kde on bydlel, a uložil ho na své lože 20 a jal se volat k Hospodinu a řekl: Hospodine, můj Bože, zda jsi i na tu vdovu, u níž já jako host bydlím, dopustil utrpení, usmrtit jejího syna? 21 I rozpjal se třikrát na dítko a jal se k Hospodinu volat a řekl: Hospodine, můj Bože, kéž, prosím, chceš navrátit duši tohoto dítka na jeho nitro! 22 A Hospodin vyslyšel hlas Élijjáhúa a duše dítka se na jeho nitro vrátila, i ožilo; 23 a Élijjáhú dítě vzal a snesl je z horního pokoje domu a dal je jeho matce a řekl k ní: Viz, tvůj syn je živ! 24 A ta žena k Élijjáhúovi řekla: Nyní jsem poznala toto: Že ty jsi Boží muž a slovo Hospodinovo v tvých ústech je pravda.